Že kompletace starých fotek může přinést solidní užitek i pro současný život dokresluje následující historka. Sice krátká, ale o to zajímavější. Týká se kašny, která stála pod šternberským kostelem. Byla zde až do rekonstrukce centra Šternberka, tedy někdy do roku 2006. Právě sílila ekonomická krize a na programu tehdejšího vedení města byly zřejmě zcela jiné záležitosti, než se zajímat o nějakou kašnu. Kdyby se věci udály dnes, jistě by bylo všechno jinak. Nicméně vraťme se o víc než deset let zpátky.
Kašna zmizela a místo ní a okolní zeleně zde vznikl vydlážděný plácek. Roky ubíhaly, léta začala být teplejší a čím dál více místních stále častěji mluvilo o tom, jak s nostalgií vzpomínají na kašnu a okolní zeleň. Kde kašna je se nevědělo. Svého času, na jedné výstavě v místním klášteře, se vedla na toto téma debata. Závěr byl ten, že kašna skončila rozbitá někde v základech. Dokonce vznikly nějaké náčrtky její repliky, včetně hrubých kalkulací. O kašně už nevěděl nikdo nic. Zkrátka, kašna zmizela v nenávratnu a zůstaly jen její fotografie.
Nedávno jsem dostal od kamaráda nějaké starší negativy. Krom jiného na nich byl i pěkný záběr právě zmíněné kašny. Jelikož právě padaly červnové teplotní rekordy, tak jsem tuhle fotografii publikoval na facebooku s řečnickou otázkou „kdepak je asi té kašny konec“… Rozvířila se docela intenzivní debata, nejen o kašně, ale i o vydlážděných plochách a absenci zeleně a vody v centru města. Jeden z diskutujících přidal nepříliš kvalitní fotografii, na které byla, ejhle, kašna o které je řeč. Opět propukla debata že ji zřejmě někdo ukradl, a tak dále. Povedlo se získat přesnou lokalizaci a opravdu, na satelitních mapách tato kašna byla v jedné zahradě ve Šternberku.
Věci pokračovaly dál samospádem. Diskuzi samozřejmě zaregistrovali i lidé z vedení našeho města (což mne těší a vidím, že práce, kterou dělám, není marná) a začali pátrat po detailech. Souběžně s tím mne velice slušným tónem kontaktovala majitelka zmíněné zahrady, zda by mne mohla požádat o vymazání souřadnic jejího domu, že v žádném případě nic nikomu nevzali, nic nezískali pochybným způsobem a ani nepatří mezi marnivé zbohatlíky. Vysvětlila mi, že její máma, někdy v roce 2008, se zcela náhodně dozvěděla o tom, že v objektu bývalého OSP (v místech dnešní sportovní haly) jsou nějaké zbytky „materiálů“ po rekonstrukci města, které mají skončit v základech této tělocvičny. Mezi těmi zbytky byla i naše betonová kašna. Paní požádala o toto torzo s tím, že jej za rozumnou cenu odkoupí. Rada města o její žádosti rozhodla v březnu 2008 a kašnu jí, coby stavební odpad, věnovala za odvoz. Možná i proto, že se jednalo v podstatě o bezcenný kus betonu (kašna je betonový odlitek, který byl hodně poškozen). Není bez zajímavosti uvést, že tato paní (nebyla původem ze Šternberka) ani nevěděla, kde ta kašna původně byla – jen jí bylo líto ji nechat takto zničit. Kašnu vyspravili a postavili na své zahradě – dodnes nikdo z jejich rodiny nevěděl, odkud a proč se ocitla na skládce stavebního odpadu.
Dnes jsem (v jiné věci) měl schůzku se starostou města. Samozřejmě řeč přišla i na naši kašnu. Věc vyhledali v archivu a naprosto se shodovala s tím, co mi řekla dcera oné paní. Starosta mi řekl, že na základě této „kašnové“ story iniciuje soutěž na řešení ne příliš šťastně vydlážděného placu pod kostelem. Měl by zde vzniknout nějaký vodní prvek a samozřejmě i kus nové zeleně. To je skvělá zpráva .. a vše díky debatě o naší kašně.
O tomto kroku jsem informoval současnou majitelku kašny. Ta mi odpověděla toto, cituji „Děkuji za slušnou debatu. Velmi mne těší, že se Vám podařilo rozjet diskuzi ohledně vodního prvku na daném místě. Kdyby se k tomu přidala i zeleň, byla by to úplná nádhera… Byla bych ráda, kdyby nám kašna zůstala. Ale kdyby to nešlo a vodní prvek by se tím pádem nějak „zastavil“, jsem připravená o tom diskutovat a najít řešení „… No není to skvělé???? Opět jeden hodně dobrý důvod k radosti, vidět, že i dnes se mezi námi najde hodně slušných a férových lidí.
A ten dobrý konec? Paní, která naši šternberskou kašnu zachránila, už dnes není mezi námi. Nejen za mne jí patří velký dík a respekt. S její dcerou jsem se dohodl, že se příležitostně zastavím a pořídím pár fotografií kašny. Slovo starosty beru jako slovo chlapa a už se těším, že na místě pod kostelem vyroste důstojný nástupce staré betonové kašny a taky se tam vrátí kus zeleně a přírody. A opět mám radost, že naše město se ubírá kupředu dobrým směrem…
Hezké letní dny a více takto povedených příběhů přeje nám všem
Karel Fiala
