V nadmořské výšce 780 metrů a přibližně 80km od Šternberka najdete kouzelnou vesnici Rejvíz, kterou stojí za to navštívit. Nejen pro její malebnost a zajímavou historii, ale i pro velmi pestré okolí. Milovníci klidu, samoty a celodenních túr si zde přijdou na své jako nikde jinde. Pokud chcete ještě něco víc, vezměte ssebou kolo – v okolí Rejvízu jsou vynikající trasy pro kolaře.
Citujme z Wikipedie:
Na místě Rejvízu byly až do 18. století jen louky zvané „Sklářské“ (Glasswiese). Vedla tudy ovšem cesta ze Zlatých Hor podél Černé Opavy směrem na Vrbno pod Pradědem, a na ní zřídil roku 1768 Kajetan Beer hostinec, kolem nějž vznikla malá osada (roku 1791 tři domy) zvaná Reihwiesen (řada luk). Nyní se tato část vsi, jihovýchodně od jejího centra, označuje jako Starý Rejvíz (něm. Alt-Reihwiesen). Osídlení v nynějším středisku osady vzniklo až roku 1794 v rámci kolonizační akce vratislavského biskupa Philippa Gottfrieda von Schaffgotsche, který zde levně rozprodal panské pozemky k osazení. Řada osadníků pocházela z česky mluvících oblastí a jen pozvolna se vesnice zcela poněmčila. Patřila od počátku k cukmantelskému panství vratislavských biskupů. Na rozdíl od jiných osad na tomto panství tedy nevznikl Rejvíz v souvislosti s hornictvím, ale jako osada pastevecká a dřevařská (i když i část dosavadních luk byla přeměněna na horská políčka).
Rejvíz se velmi brzy rozvinul. V letech 1808–1809 byl postaven kostel a u něj zřízena škola a roku 1810 i fara. Pak ale počet obyvatel trvale stagnoval. Obecná škola se připomíná roku 1848 a roku 1901 měla jednu třídu. V letech 1850 až 1869 byla obec součástí Horního Údolí. [3]
Zemědělství bylo obtížné, avšak okolo obce se do roku 1867 těžila železná ruda pro železárny v Železné (Vrbno pod Pradědem) a v Ondřejovicích a důležité bylo též lesnictví (v obci sídlila biskupská lesní správa). Před rokem 1863 dolování železné rudy zaniklo. [3] K roku 1935 se připomíná pila. Obyvatelstvo se živilo i dřevařstvím a plátenictvím. Od počátku 20. století se objevuje v obci i turistika. Proto se v této malé obci velmi brzy objevuje i moderní infrastruktura a služby – roku 1924 benzinová čerpací stanice, roku 1925záložna, roku 1926 místní elektrárna, roku 1928 telefon, roku 1931 obecní vodovod. Roku 1900 se zde uvádí hasičský spolek a roku 1925 Deutscher Kulturverband. [3]
Roku 1938 byla obec připojena k Německu. Za druhé světové války byl u obce v místě Opavské chaty zajatecký tábor (lesní hřbitov ukrajinských zajatců – tzv. Ruský hřbitov). 5. května 1945 byla obec obsazena Rudou armádou. [3] Do roku 1945 byla obec čistě německou, po válce následovalo vysídlení. Po roce 1945 byl Rejvíz dosídlen mj. slovenskými migranty z Rumunska a Řeky, kteří se uchýlili do Československa v důsledku občanské války. Mnozí z nich se však po roce 1975 vrátili do vlasti, a i další obyvatelé Rejvíz opustili. Od 50. let nahradil cestovní ruch definitivně nevýnosné zemědělství jako hlavní aktivita v obci.
V Rejvízu je několik domů s dochovanou lidovou architekturou z 19. století. Od roku 2004 je Rejvíz vesnickou památkovou rezervací.
Rejvíz byl samostatnou obcí do roku 1964, kdy byl přičleněn k městu Zlaté Hory. Někdy po roce 1973 byla zrušena rovněž zdejší farnost, od II. světové války neobsazená.
Pamětihodnosti
- Penzion Rejvíz (dříve Braunerova, pak Noskova chata), lidová celodřevěná stavba z 19. století
- Římskokatolický filiální (dříve farní) kostel Jména Panny Marie, postavený roku 1808, s hlavním oltářem od Bernharda Kutzera (1794-1864), významného sochaře z blízkého Horního Údolí
- Hotel Franz (dříve Chata Svoboda – nejstarší stavba na Rejvíze. Tato stavba byla postavena v roce 1793 u příležitosti založení dřevorubecké osady novými kolonisty pro starostu a zakladatele obce Franze Wochlera. Po válce roku 1947 byla budova přejmenována z „Zur Scholtisei“ na Chatu Svoboda a to na počest generála Ludvíka Svobody. V roce 2014 prošla chata velkou rekonstrukcí, při které jí byla vrácena stará podoba a byla na počest zakladatele a prvního starosty obce pojmenována Hotel Franz.)
- Lurdská jeskyně z roku 1908 na Starém Rejvíze, obnovena roku 2006
- Zříceniny hradu Koberštejna (něm. Koberstein), strážního hradu z 13. století na cestě ze Zlatých Hor do Olomouce, zpustlého zřejmě v 15. století
Foto: Karel Fiala
