Dělal jsem jarní úklid v knihách a se zájmem jsem se začetl do knížky manželů Hlůzových s názvem Šternberskou přírodou s očima dokořán. Vyšla v roce 2007 a koho zajímá okolní příroda tak tohle je ideální tip. Kniha je skvělá.
Zde je jedinečný článek o řece Sitce. Dozvěděl jsem se celou spoustu velmi zajímavých a užitečných poznatků. Pro dokreslení jsem si vypůjčil několik fotografií volně přístupných na internetu, konkrétně něco z alb pana Vojtěcha Gottwalda a nějaké snímky ze stránek vodáckého průvodce https://www.padler.cz.
Přeji hezké čtení a já zřejmě hned zítra využiji volnou neděli a projdu se kolem horního toku řeky Sitky.
Co víme o říčce, která protéká naším městem? Pramení severně od obce Huzové (do roku 1949 Německé Húzové, Deutsch Hause) v nadmořské výšce necelých 668 m, na louce pod lesem, poblíž silnice mezi obcemi Kněžpole a Stránské.
Až do 17. století se jí ve Šternberku říkalo jen „ržieka“ či „ržika“, od 18. století Ovčí potok (Schäferbach). Pro jeho horní tok se později ustálil název Sitka (Sitkabach), pro dolní tok od Moravské Huzové pak Huzovka (v místním nářečí Hôzovka). Ve Šternberku za Masarykovým mostem (nově postaveným a oficiálně městskou radou pojmenovaným v roce 1937) Sitka přijímá zleva Sprchový potok (Douchebadbach). Ten vznikl spojením Lipinského a Stachovského potoka a plyne „Sprchovým údolím“ kolem areálu nemocnice. Náhon, vedoucí od splavu na Sitce v Masarykově ulici k bývalému Novému mlýnu (s malým rybníčkem) u odbočky silnice do Babic, byl zaklenut v letech 1957 až 58.
Naše Sitka (Huzovka) se nedaleko Chomoutova v nadmořské výšce 215 m vlévá do Oskavy, která již před ní přijala jako významné přítoky Oslavu, Říčí a Tepličku. Za Sitkou se do Oskavy ještě vlévá Grygava od Štarnova, posílená také vodou potoka Olešníku z údolí Aleše. Oskava je u Chomoutova významným levým přítokem řeky Moravy (před Trusovickým potokem, který se vlévá do Moravy u Černovíra).
Název Sitka se pravděpodobně odvozuje od sítiny, která v jejím bahnitém okolí hojně rostla. Označení dolního toku Sitky – Huzovka – je odvozeno od názvu vesnice na jejím pravém břehu – Moravské Huzové (Mährisch Hause). Původ tohoto názvu souvisí s praslovanským výrazem guz (hrb či hrbek, vole, nádor, boule, věc vystouplá). Šlo zde tedy o ves lidí Guzových – hlavou sousedské či staroslovanské rodové občiny mohl být člověk s hrbem nebo tlustý. Způsob psaní tohoto pro nás dnes zvláštního slova se ovšem časem měnil. Jen v uplynulém 20. století si jistě mnozí ještě pamatujeme ves Húzovou, potok Húzovku (např. ve vlastivědných pracích Josefa Valíčka i jiných regionálních autorů, na starších mapách, v turistických průvodcích apod.), další pravopisná podoba uvádí Hůzovou, Hůzovku, v současné době – zřejmě jazykově nejsprávněji vzhledem k etymologii slova – píšeme Huzovou a Huzovku s krátkou samohláskou u.
V Sitce bývávalo hodně ryb, za nájem z lovu se šternberské vrchnosti odváděl stanovený roční poplatek. Vletech 1600 až 1758 stával na nejvyšším bodě Rýmařovského kopce větrný mlýn, ale pod hradem byl posléze vystavěn i mlýn vodní, zvaný Horní mlýn, jenž využíval vody Ovčího potoka (Sitky). Prodloužením vodního náhonu Horního mlýna pak vznikl otevřený vodní kanál, přemostěný jen v hlavních ulicích. Procházel městem (Vodní ulicí – Příkopy – pod kostelíčkem – Olomouckou ulicí) a zleva vyúsťoval do Sitky v blízkosti dřívější valchovny sukna, před dnešní restaurací Maják a Masarykovým mostem. Kanál měl sloužit především pro případ požáru ve městě, ale během času se stal spíše povrchovou stokou. Byl zasypán pravděpodobně počátkem 19. století. Vody Ovčího potoka – Sitky využívali nejen středověcí řemeslníci, ale také šternberští průmysloví podnikatelé, zvláště v období rozvoje textilního průmyslu v našem městě. Je zřejmé, že výroba ovlivňovala čistotu této městské vody v určitých obdobích negativně, stejně jako některé další lidské činnosti.
Po jarním tání sněhu a také po bouřích, někdy spojených i s průtržemi mračen, náš potok v minulosti zaplavoval rozlehlé plochy polí v nížině. Rovněž ve Šternberku i některých obcích pod ním mnohdy napáchal při povodních a záplavách značné škody. V zachovaných historických pramenech se uvádějí takovéto obzvláště velké vodní pohromy např. koncem 14. století, v 17. století dvakrát, během 18. století dokonce desetkrát, v 19. i 20. století čtyřikrát. O nejrozsáhlejší, nejničivější a také nejsmutnější katastrofě v roce 1789, způsobené červencovou bouří s krupobitím, průtrží mračen a následnou povodní, bylo již v nedávné minulosti v našich regionálních novinách psáno (pan Jaroslav Kučera a pan Milan Kunc st.). Vedle rozsáhlých hmotných škod na domech, zahradách i polích a množství uhynulých zvířat (jen knížecí dvůr přišel asi o 700 ovcí) udávají zprávy z té doby kolem stovky utonulých ve městě i okolí. Tehdejší výšku vody dodnes připomíná již málo zřetelná deska na zdi rohové budovy bývalé sladovny na počátku Dvorské ulice (tzv. „povodňový kámen“).
Potok Sitka, spěchající z hor ke Šternberku více než 150 metrů hlubokým kaňonem Horního a Dolního Žlebu (Ober- und Niedergrund) nesl odtud přívaly vod z nadmořské výšky 600 až 700 metrů do nížiny (např. Lužice mají nadmořskou výšku 242 metry), a ty dokázaly potok (či říčku) Sitku zakrátko změnit v prudkou a dravou řeku.
Sitka tvořila v minulosti také četné tůně a zákruty. Místy sahaly až k Labutí ulici. Teprve po povodni roku 1891 bylo Sitce při průtoku městem regulací vytyčeno nynější koryto, jinde jsou její břehy přírodní. Dnes měří tok Sitky 35 km a plocha povodí je 118,8 km2.
Potok Sitka patří k zajímavým zvláštnostem našeho města. Od jara do zimy nabízí dětem i dospělým nejen svůj stále se měnící obraz, ale i možnost pozorovat život některých zvířat, např. různých drobných živočichů, pstruhů a jiných ryb, ondater, divokých kachen. Je jen škoda, že tok Sitky ve městě považují někteří občané za vhodné místo, kam je možno odhazovat např. staré pneumatiky, rozbité kočárky, plastové lahve, hadry apod. Tím více dá potom námahy udržovat tok čistý. Čistý potok je dobrou vizitkou města, rádi u něj setrvávají na lavičkách nebo při procházkách nejen jeho obyvatelé, ale i návštěvníci.
Název Sitka převzala také šternberská Vodohospodářská společnost, sdružení s ručením omezeným, založená 1. 6. 1992, která pečuje nejen o vodovodní síť ve městě, ale i o odvádění a čistění odpadních vod.
