Ze vzpomínek Hermy Svozilové-Johnové zveřejněných v Kulturním zpravodaji v roce 1988
Ptáte se mne na můj vztah ke Šternberku, milí přátelé. Ačkoli jsem studovala v Praze, ve Francii i v Anglii, patří mé srdce jenom rodné Moravě a drahé Hané. Místopis mého dětství i mládí nese tři jména: Prostějov, Litovel, Šternberk. Jsem s nimi spjata vlastními prožitky, navíc však osudem dvou starých rolnických rodů, z nichž pocházím. Předkové obdělávali staletí půdu právě na Hané, kde působili také veřejnou činností vlasteneckou. Tatínkův otec, rolník, redaktor a poslanec Josef Svozil, se narodil v Seničce u Litovle. Byl dlouholetým vůdcem severomoravského rolnictva a jako nezávislý poslanec za kraje Konice, Moravská Třebová, Litovel, Zábřeh bojoval proti germanizaci i hospodářskému útlaku Vídně v zemské radě i na říšském sněmu. Založil rolnický akciový pivovar v Litovli, sladovnu, lihovar, hospodářskou školu, záložnu a první rolnické hospodářské družstvo na Moravě, Čímž byl vyřízen osud Němců, kteří do té doby Litovel ovládali. Psal odborné články, čtyři roky byl šéfredaktorem Selských listů v Olomouci a dvacet let vydával potom své vlastní noviny, Selskou stráž. Tato obětavá činnost hospodářská i národní vydala ovoce, jež dodnes slouží obecnému prospěchu.
Otec mé matky pochází z rolnického rodu Dostálů v Rozvadovicích u Litovle. Po letech, prožitých v Prostějově, zakoupil pro dobu odpočinku starý dům vedle šternberského zámku. Sem jsme přijížděli z Prostějova často za stařečky, zde také jsme trávili od dvacátých let až do Mnichova kouzelné prázdniny, mezi spoustou stromů, keřů růžových i rybízových. Za stařečky i rodiči přicházeli četní zdejší čeští známí a přátelé, veřejný pracovník pan řídící Zapletal, primář ústavu pro choromyslné pan MUDr. Kubelka a jiní, přijížděli hosté z Prahy a odjinud. Pod jabloněmi velké zahrady besedovali herci, malíři — jako třeba T. F. Šimon nebo Cyril Bouda a ostatní členové Hollara, byl tu na návštěvě také pan doktor V. V. Štech a mnozí jiní.
Moji rodiče měli ke Šternberku vřelý vztah, i jako k městu menšinovému. Otec, předseda Klubu přátel umění a první náměstek prostějovského starosty, tu mluvil na národních shromážděních, maminka účinkovala jako režisérka i herečka, kdykoli přijel soubor prostějovského Klubu přátel umění (jehož dramatický odbor vedla), aby výnosem ze svého představení podpořil zdejší české kulturní dění.
Po Mnichovu zabrali Němci stařečkům dům a maminka si vzala rodiče do Prahy. Tam o ně pečovala až do jejich skonu. Přes všechny změny, jež přináší život i odchod drahých bytostí, navzdory uplynulým padesáti létům, zůstávají v mé paměti dny našich líbezných šternberských prázdnin tak zřetelné a voňavé, jako kdybych je byla prožila včera.
Byli mi inspirací při psaní románu Odskok z Oxfordu. A jsou mi látkou k některým stránkám mých pamětí, které teď píšu.
Z tvorby Hermy Svozilové-Johnové:
Bláznivé počasí. Příběh osamělé ženy, které válka vzala pevné zázemí — rodinu i přátele. 1979.
Justina je svědek. Psychologický román, v němž křivé nařčení rozvrátí manželství. 1975.
Odskok z Oxfordu. Společenský román ze života obyvatel moravského města v kritických letech 1938—39 s ústřední postavou mladé novinářky, jež přijíždí v dubnu 1938 na krátkou návštěvu domova a jíž převratné události i milostný vztah zabraňují návratu. 1978.
Švédské epizody. Hrdina románu, starší osaměle žijící muž, bývalý bankovní úředník, který dosud mnoho zemí neprocestoval, vypráví o svých dojmech a zážitcích z cesty do Švédska. 1983.
Životopis:
Česká spisovatelka a básnířka, orientovaná zejména na tematiku společenských a citových vztahů.
Narodila se na samém začátku 1. světové války do známé prostějovské rodiny. Otec Cyrill Svozil (1886-1935) byl prostějovský advokát, poslanec a sběratel výtvarného umění. Josef Svozil (1847-1931), její děd, se proslavil jakožto průkopník v oboru chmelařství a pivovarnictví na Litovelsku. Byl rovněž vydavatelem olomouckých Selských listů a litovelské Selské stráže.
Její osobnost formovalo kultivované rodinné prostředí paralelně se vzděláním, kterého se jí dostalo. Nejprve v letech 1926 až 1928 studovala na klasickém gymnáziu v Prostějově a poté mezi lety 1928 a 1930 na lyceu Saint-Germain-en-Laye ve Francii. Maturovala v roce 1934 na francouzském reálném gymnáziu v Praze. V letech 1935 a 1937 absolvovala pobyt na univerzitě v Oxfordu.
Během svého života vystřídala mnohá občanská povolání. Pracovala například na státních statcích na zámku Kačina u Kutné Hory či v Žacléři nebo v zelinářství v Praze-Jinonicích.
V letech 1958 až 1960 působila v zahraničním oddělení Ústředního domu lidové tvořivosti a mezi lety 1966 a 1970 v zahraničním oddělení Svazu československých spisovatelů.
Do literatury vstoupila již v roce 1929, kdy začala publikovat drobné články v regionálním tisku.
V prvních novelách a románech věnovala pozornost životu na rodném Prostějovsku a zajímavě popsala nerovný vztah muže a ženy. Do tohoto období náležejí zejména díla:
– Křížek z ametystů (1940)
– Šička Božena (1942)
– Prostřený stůl (1944)
– Muž a žena (1946)
S okupační tematikou úspěšně pracovala v díle Vysoké napětí z roku 1948. Traumata padesátých let vylíčila v knize Justina je svědek (1968). K válečné atmosféře se vrátila v knize Odskok z Oxfordu (1978), zasazené do moravské vesnice v předvečer 2. světové války. V Mořském dně (1994) se pokusila o beletristickou reflexi československé společenosti v převratných letech 1988 až 1991.
Její básnická tvorba opsala oblouk od začátečnicky roztěkané Neděle (1938) přes intimní deník válečných dnů Kavalkáda (1946) a příklon k budovatelskému patosu poúnorové doby ve sbírce Tvé nové kráse (1949) až po Náčrtník (1974), shrnující lyriku životní a citové vyrovnanosti.
V roce 2000, ve svých 86 letech, vydala Hanáckou ságu, rozsáhlou vzpomínkovou knihu, v níž zachycuje mnohé peripetie svého života i politickou dráhu svého manžela.
