Alphons Korsitzky — stíhací pilot ze Šternberka

Alphons Korsitzky se narodil 1. března 1892 ve Šternberku do rodiny řezbáře a sochaře Aloise, pocházející z Dlouhé Loučky. Patří mezi Šternberáky, jejichž životní osud je dodnes připomínkou první světové války — padl jako stíhací pilot rakousko-uherského letectva na italské frontě v únoru 1918, nedlouho před svými šestadvacátými narozeninami.

Mládí ve Šternberku

Korsitzky ovládal němčinu i češtinu. V odborné literatuře je uváděn jako český Němec, podle záznamů se však rodina ještě za první republiky hlásila k německé národnosti. Rodina bydlela nejméně na třech šternberských adresách — v ulici Cirkusová číslo 1, tedy na dnešní ulici Bojovníků za svobodu, a posléze v Hvězdném údolí číslo 17, kde dnes již žádný dům nestojí.

Na italské frontě

Rakousko-uherské letectvo bojovalo v té době na dvou frontách — na východní, ruské, a na jižní, italské. Právě na italské frontě se odehrávaly nejtvrdší letecké souboje války. Korsitzky létal na stíhacích strojích v prostoru nad Sočou a dosáhl několika vzdušných vítězství.

Vzdušné souboje se odehrály například v prostoru Fajti Hrib a Villa Vicentina jižně od Görzu proti italským jednomístným stíhacím Nieuportům. Posledního sestřelu dosáhl nad Rubií, tehdy na nepřátelském území — sestřelil italský stíhací letoun SPAD, v následném souboji s druhým strojem téhož typu však byl jeho vlastní letoun vážně poškozen a lehce zraněný pilot s ním nouzově přistál v nerovném terénu za vlastními liniemi poblíž města Nabresina.

Poslední let

2. února 1918 na úpatí kóty 182 poblíž Belvedere na západním břehu řeky Brenty, přibližně deset kilometrů severozápadně od Vicenzy, nalezl při svém sedmnáctém bojovém letu Alphons Korsitzky smrt v troskách letounu Phönix D.I. Stal se jedenáctou obětí největší hvězdy britského kontingentu RAF, Kanaďana Williama George Barkera, jemuž je oficiálně připsáno celkem padesát vítězství, převážně právě na italské frontě v rozmezí pouhých deseti měsíců.

Proč si ho připomínat

Alphons Korsitzky nebyl letecké eso — tím se pilot stával až při pěti uznaných sestřelech. V době, kdy se nepoužívaly padáky a letoun ve vzduchu drželo jen plátno a trocha dřeva, kdy životnost pilota činila pouhých pár měsíců, je však třeba smeknout před odvahou všech nebeských jezdců. Mnoho z nich se narodilo na území dnešní České republiky a řada z nich stála po válce u zrodu československého letectva.

Příběh šternberského rodáka je zároveň připomínkou toho, jak hluboko osudy první světové války zasáhly i do malého moravského města pod hradem.