Alphons Korsitzky se narodil 1. března 1892 ve Šternberku do rodiny řezbáře a sochaře Aloise, pocházející z Dlouhé Loučky. Patří mezi Šternberáky, jejichž životní osud je dodnes připomínkou první světové války — padl jako stíhací pilot rakousko-uherského letectva na italské frontě v únoru 1918, nedlouho před svými šestadvacátými narozeninami.
Mládí ve Šternberku
Korsitzky ovládal němčinu i češtinu. V odborné literatuře je uváděn jako český Němec, podle záznamů se však rodina ještě za první republiky hlásila k německé národnosti. Rodina bydlela nejméně na třech šternberských adresách — v ulici Cirkusová číslo 1, tedy na dnešní ulici Bojovníků za svobodu, a posléze v Hvězdném údolí číslo 17, kde dnes již žádný dům nestojí. Stejné údolí si můžete projít dodnes podle průvodce Hvězdným údolím.
Na italské frontě
Rakousko-uherské letectvo bojovalo v té době na dvou frontách — na východní, ruské, a na jižní, italské. Právě na italské frontě se odehrávaly nejtvrdší letecké souboje války. Korsitzky létal na stíhacích strojích v prostoru nad Sočou a dosáhl několika vzdušných vítězství.
Vzdušné souboje se odehrály například v prostoru Fajti Hrib a Villa Vicentina jižně od Görzu proti italským jednomístným stíhacím Nieuportům. Posledního sestřelu dosáhl nad Rubií, tehdy na nepřátelském území — sestřelil italský stíhací letoun SPAD, v následném souboji s druhým strojem téhož typu však byl jeho vlastní letoun vážně poškozen a lehce zraněný pilot s ním nouzově přistál v nerovném terénu za vlastními liniemi poblíž města Nabresina.
Poslední let
2. února 1918 na úpatí kóty 182 poblíž Belvedere na západním břehu řeky Brenty, přibližně deset kilometrů severozápadně od Vicenzy, nalezl při svém sedmnáctém bojovém letu Alphons Korsitzky smrt v troskách letounu Phönix D.I. Stal se jedenáctou obětí největší hvězdy britského kontingentu RAF, Kanaďana Williama George Barkera, jemuž je oficiálně připsáno celkem padesát vítězství, převážně právě na italské frontě v rozmezí pouhých deseti měsíců.
| Údaj | Hodnota |
|---|---|
| Narození | 1. 3. 1892, Šternberk |
| Úmrtí | 2. 2. 1918, u Vicenzy, Itálie |
| Útvar | rakousko-uherské stíhací letectvo, italská fronta |
| Poslední letoun | Phönix D.I |
| Bojové lety | 17 |
| Protivník posledního souboje | W. G. Barker (RAF, 50 vítězství) |
Šternberáci v raném letectví
Korsitzkyho generace vyrobila z malého moravského města řadu pozoruhodných osudů. Podobně jako jiní rodáci ze Šternberka i on spojoval řemeslnou preciznost s touhou po technice — z řezbářské dílny se dostal k pilotnímu kniplu v době, kdy letectvo staré pět let a piloti si konstruovali vlastní přístroje.
Co z jeho příběhu stojí za zapamatování:
- Rodák ze Šternberka, který prošel od řemeslné dílny k stíhacímu letectvu.
- 17 bojových letů na italské frontě, několik vzdušných vítězství.
- Padl 2. února 1918 v souboji s W. G. Barkerem u Vicenzy.
- Rodina bydlela v Cirkusové ulici i v Hvězdném údolí čp. 17.
Proč si ho připomínat
Alphons Korsitzky nebyl letecké eso — tím se pilot stával až při pěti uznaných sestřelech. V době, kdy se nepoužívaly padáky a letoun ve vzduchu drželo jen plátno a trocha dřeva, kdy životnost pilota činila pouhých pár měsíců, je však třeba smeknout před odvahou všech nebeských jezdců. Mnoho z nich se narodilo na území dnešní České republiky a řada z nich stála po válce u zrodu československého letectva.
Příběh šternberského rodáka je zároveň připomínkou toho, jak hluboko osudy první světové války zasáhly i do malého moravského města pod hradem. Další osobnosti regionu představují články o Hermě Svozilové-Johnové a horalské autorce Bucuře Dumbravă.
